en-Velikonoce
Velikonoce jsou pro Řeky nejdůležitějším svátkem a taky obdobím, kdy se všichni snaží vrátit na místo, odkud pochází. Pro mě jsou určitě jedním nejkrásnějších svátků, které jsem viděla.
Nejprve praktická stránka - Řekové o Velikonocích opravdu hodně cestují. Pokud se na (řecké) Velikonoce chystáte do Řecka, kupte si letenky a zajistěte ubytování co nejdřív. Termín řeckých / ortodoxních Velikonoc se od těch našich obvykle liší. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi Gregoriánským a Juliánským kalendářem spočívá mimo jiné ve způsobu, jakým se počítají přestupné roky, termíny se shodují pouze každý čtvrtý rok (v roce 2025, 2028, 2031, 2034...).
V Řecku jsou Velikonoce náboženským svátkem a zvyky se dodržují napříč generacemi. Obvykle nám to způsobilo lehký problém, kdy některý ze svátků nebyl státním svátkem a o tom, kdo z řeckého týdnu bude v práci, probíhalo vyjednávání na nejvyšší úrovni. To se týkalo zejména Tsiknopempti (Τσικνοπέμπτη), posledního čtvrtku před zahájením půstu, kdy je třeba upéct, ugrilovat a sníst co největší množství masa a následujícího pátku, kdy je všem poněkud těžko.
Velikonoční období začíná v Řecku "Čistým pondělí" (Καθαρά Δευτέρα, Kathara Deftera ) - u nás začíná Popeleční středou, takže jsem nenašla rozumný překlad. Následuje čtyřicetidenní půst (Μεγάλη Σαρακοστή, Megali Sarakosti) a po něm pak svatý, respektive velký týden (Μεγάλη Εβδομάδα, Megali Ebdomada). Ten je - alespoň z hlediska laika nejzajímavější, tak něco málo o něm.
Svatý / Velký týden začíná Palmovou nedělí - podle palmových ratolestí, kterými zdravili Krista při jeho příjezdu do Jeruzaléma. Při zvláštní mši se světí právě palmové ratolesti. U nás tomuto odpovídá květná neděle a svěcení kočiček.
Zvláštní mše se konají v průběhu celého týdne, ale domácí přípravy na oslavu Velikonoc začínají ve čtvrtek. To se peče Tsoureki (Tσουρέκι), což je takový kříženec mezi naším mazancem a vánočkou, ozdobený natvrdo vařeným a na červeno uvařeným vajíčkem. Vajíčka se také barví ve čtvrtek - ta natvrdo vařená téměř výhradně na červeno - barví se jich tolik, aby jich bylo dost pro každého člena rodiny nebo hosta. Ještě o nich uslyšíme v neděli.
V pátek je den smutku, kdy si připomínáme ukřižování Krista a největší událostí je večerní mše následovaná procesím, které nese Epitaphos - něco jako přenosný oltář, který má ale připomínat pohřební máry, na kterých nesli Krista. Epitaphos je vždycky nádherně ozdobený květinami a na některých ostrovech s ním vstupují do moře - toto se týká i Hydry, kdy procesí v Kamini přichází k moři a několik mužů s ním vstupuje do moře, aby jej požehnalo. Kaminské procesí se potom vrací do kostela, kde mše pokračuje dlouho do půlnoci, většina přihlížejících ale spěchá zpátky do přístavu, kde se před katedrálou schází ostatní procesí - a následně na večeři - tento den by se měly jíst ryby - pořád ještě je půst. Počítejte s tím, že pokud si nerezervujete stůl, těžko se Vám bude hledat místo v restauraci. Léta chodíme do Xeri Ellia, a tam je třeba rezervovat opravdu s předstihem.
Sobota by měla být až do půlnoci dnem klidu, což ale nemusí být pravda, protože mnozí už si zkoušejí dělbuchy a jiná výbušná udělátka na noc a na neděli. Na mši, která začíná v 23:00 a v přístavu se schází lidé s nezapálenými svíčkami a čekají na příjezd svatého světla z Jeruzaléma. Na Hydru se světlo z pevniny dostane patřičně osvětleným vodním taxi, které při příjezdu do přístavu ještě odpálí nějakou tu rachejtli. Světlo se pak roznáší do jednotlivých kostelů, kde si o půlnoci každý zapálí svou svíčku. Svíčky jsou v sobotu bílé (na znamení vzkříšení), ale můžete vidět svíčky zdobené - to jsou dárky kmotrů jejich kmotřencům. Se zapálenou svíčkou jde každý domů, často se zastávkou v taverně, všichni se snaží zapálenou svíčku donést domů - často pak dělají plamenem svíčky kříž nad vstupními dveřmi. Na Hydru, po které putují tisíce světýlek je vždycky nádherný pohled.
Pro sobotu je také typická mageritsa - polévka z jehněčích vnitřností. Asi to nezní příliš lákavě, ale dobré je to moc. Jde vlastně o první jídlo, které není postní. Po půlnoci pak také začíná ten pravý rachot, kdy každý odpaluje všechno co má. Ještě jedna praktická - od sobotního odpoledne mívají některé restaurace zavřeno, protože chystají jehňata na neděli. V přístavu se ale najíte vždycky - obvykle nás zahraňuje Psinesai. A druhá praktická - při zapalování svíček a potom po zbytek noci, někdy i další dny můžete slyšet pozdrav "Christos Anesti" (tedy "Kristus vstal z mrtvých"), odpověď je pak "Alithos Anesti" (skutečně vstal). Zdraví se tak všichni, nikdo neřeší, jestli jste místní a znáte se nebo ne.
V neděli už bere všechen klid úplně za své. Rachot pokračuje od rána - je třeba zahnat zlé duchy a také natrénovat na odstřel Jidáše - ale postupně. Neděle je ve znamení zábavy a jehněčího. Na každém rohu je gril, na kterém se pečou celá jehňata a taky kokoretsi, což jsou pečené jehněčí vnitřnosti. Doporučuji před prvním ochutnáním negooglit, taky byste to nemuseli jíst :-). Rezervace na oběd je opět nutná a ve většině restaurací je pevné menu... tedy nějaký předkrm, salát, pečené jehněčí, pečené jehněčí, kokoretsi a pečené jehněčí. V některých restauracích se ale také hraje a tančí, v Xeri Ellia se ještě před pár lety třískaly talíře do rytmu, teď už se spíš rozhazují květy. xxxxx Vlychos... vajíčka
V neděli odpoledne/večer je třeba ještě ztrestat Jidáše. Ten visí už od soboty v přístavu za krk a čeká, až se do něj místní pustí. Jidáš je polit naftou nebo čím a posléze do něj skupinka pánů vybavených starými flintami střílí tak dlouho, dokud se pořádně nerozhoří. Jen co se zadaří, je odpálen ohňostroj. Nejlepší výhled je......
Malá odbočka - nedělní oslavy bývají opravdu hlučné. Skoro se chce říct, že pokud jde něco rozbít nebo zapálit, je to zakomponováno do nedělní oslavy Velikonoc. Na Korfu se z balkónů shazují keramické džbány, některé i dost velké, na Chiosu proti sobě vesnice střílejí ohňostroje, na Spetses naloží s Jidášem zhruba stejně jako na Hydře. Santorini je klidnější, zde jsou jen zapáleny tisíce svíček, na Evii se vypouští létající lampiony....